MÁNES SE PRO HOSTINEC NESTAVĚL

Pod uvedeným bulvárně zavádějícím titulkem uveřejnila v Lidovkách 30. 1. 2010 osvědčená zastánkyně současného SVU Mánes redaktorka Machalická rozhovor s arch. Tomášem Novotným. Rozhovor, částečně reagující na mé stanovisko k otevřenému dopisu T. Novotného, jímž nadaci veřejně obvinil z nedodržování autorského zákona a mnoha dalších nepravostí, v zásadě nepřináší do sporu nic nového. Obratně zamlčujíc podstatu věci, opakuje pouze staré floskule o "ukradení" Mánesa, z opakování komunistického zločinu obviňuje současný demokratický stát, NČVU je opět "pohrobkem" komunistického ČFVU atd. Na tomto webu je publikována celá řada archivních materiálů – a brzy přibudou další – svědčících o postojích SVU Mánes v 50. letech i nelegitimitě spolku současného vydávat se ze jeho dědice.

K opakovaným lžím však přidává některé další, které není možné přejít mlčením.

Pan Novotný tvrdí, že ve chvíli, kdy Nejvyšší soud našel cestu, jak budovu spolku vrátit, "se Fond okamžitě odvolal, a soudní kolečko začalo znovu". Absolutní lež. Fond, potažmo Nadace, nikdy neměl důvod se proti rozhodnutí jakéhokoliv soudu odvolávat, protože všechny soudy vždy dopadly v jeho prospěch. Nejvyšší soud nikdy žádnou cestu, jak budovu "vrátit" současnému spolku, nenašel – ani nemohl. Odkazuji na příslušný rozsudek. "Soudní kolečko" zahájil SVU Mánes o své vůli žalobou ze dne 10. dubna 1992 a svými odvoláními jej prolongoval až do roku 2004. Soudní spor spolek vyvolal přesto, že tehdejší Unie výtvarných umělců i ČFVU opakovaně deklarovaly vůli Mánes vrátit. SVU Mánes volil soud, ČFVU – za účasti členů spolku Mánes ve svém vedení – s tím posléze souhlasil, aby – cituji z usnesení Prozatímní rady ČFVU č. 45 ze dne 7. 9. 1993 – "byly odstraněny případné pochybnosti o dalším vlastnictvím budovy a umožněna náprava současného stavu". Jediné, proti čemu se neúspěšně odvolával Fond a později i Nadace, byla spolkem iniciovaná rozhodnutí o předběžných soudních opatřeních, zabraňujích Nadaci disponovat se svým majetkem.

Na movitý majetek bývalého SVU Mánes se měl pan Novotný možná zeptat jeho bývalých členů, kteří jako kovaní komunisté seděli v Mánesu ve vedení Svazu a Fondu. Někteří z nich jeho současný spolek ostatně spoluzakládali. Žádný restituční nárok v tomto smyslu nebyl spolkem vznesen a je podivné, proč je tato karta nyní vytahována. O obřím dluhu, váznoucím na "ukradeném" Mánesu v roce 1956, pan Novotný i paní Machalická ovšem cudně mlčí.

Pan Novotný opět vytváří dojem, že jako dědic autorských práv a zároveň architekt má jakýsi přednostní nárok na projekt rekonstrukce Mánesu. Nezbývá, než citovat příslušné ustanovení autorského zákona:

§ 38d Licence k dílům užitého umění a dílům architektonickým
Do práva autorského nezasahuje ten, kdo
a) pronajímá, půjčuje nebo vystavuje originál nebo rozmnoženinu díla užitého umění vyjádřeného v užitné podobě nebo architektonické dílo vyjádřené stavbou,
b) navrhne nebo provede změnu dokončené stavby, která je vyjádřením architektonického díla, v míře nezbytně nutné a při zachování hodnoty díla; je-li to opodstatněné významem architektonického díla a lze-li to na něm spravedlivě požadovat, je povinen předem uvědomit o svém úmyslu autora a na vyžádání mu poskytnout dokumentaci stavby včetně vyobrazení, vystihující stav před provedením změn.

Toť vše. Nadace tím, že arch. Novotného požádala – přes jeho ataky – o expertní účast při přípravě projektu, šla vysoce nad rámec svých zákonných povinností. Pokud arch. Novotný (zdůrazňuji – architekt Novotný, nikoli spolek Mánes) požádá o dokumentaci stavby, bude mu samozřejmě poskytnuta. Pan architekt Novotný se o možnost účasti při rekonstrukci připravil sám svými postoji, svým otevřeným dopisem, jímž domněle protiprávní postoje svého potenciálního investora bez jakékoli konzultace udal Komoře architektů, ministru kultury, Národnímu památkovému ústavu… Chce-li v této věci vést nějaký spor, jak uvádí, tak prosím.

V rozhovoru s paní Machalickou se arch. Novotný dále svěřuje, cit.: "Spolek trápí i to, že dům nebude vrácen účelu, pro který byl postaven. Nadace říká, že z Mánesa bude kunsthale, ale to je také nevhodné. V Mánesu se mají střídat živé výstavy, a ne čtyři akce do roka, údajně světových jmen. Nadace, zdá se, míří vysoko, ale kdo ví, jak to bude. Nepochybuji, že Ambiente tam vybuduje skvělou restauraci, ale proto se Mánes nestavěl. A ještě maličkost – nadace v uplynulých letech "hospodařila" s noblesou Mánesa tak, že z restaurace se stala nejdřív diskotéka s blikajícími hadicemi a pak jakýsi country salon a slušní lidé tam přestali chodit."

Nechce se věřit vlastním očím. Mánes se samozřejmě vrací účelu, pro který byl postaven, a pan architekt to velmi dobře ví. Každá manipulace fakty je mu však dobrá, aby opět zpochybnil cokoli, o co se Nadace snaží. Mánes se nestavěl – mimo jiné – pro restauraci??? A co tedy byla Francouzská restaurace ve "Fillově pavilónu"? Co byly terasy a zahrádky, zasahující až na špičku ostrova? Co byla kavárna v suterénu pod výstavní síní? "Hostinců" v Mánesu bude po rekonstrukci méně, než tam bylo na počátku… A nebudou tam ani autosalóny a trafiky a prodejny vín, jako byly na počátku – v zájmu rozšíření výstavní síně. Titulek rozhovoru je mimořádně odpornou manipulací, hodnou nejpokleslejšího bulváru.

O čem jiném je kunsthale, než o střídání živých výstav? Kolik jich bude a jaké budou – inu, nechte se, vážení, překvapit. Na tiskové konferenci jsem jasně řekl, že konkrétní program a konkétního kurátora představíme, až pro to nastane čas. Teď řešíme přednostně elementární předpoklady téhož.

O tom, jak to v Mánesu vypadá dnes, víme všichni. I o důvodech tohoto stavu, na němž má lví podíl bezmála půl druhého desetiletí obstrukcí spolku Mánes. Rozhovor s arch. Novotným je dalším důkazem, že obstrukce všeho druhu zdaleka nekončí.

Martin Pavala, akad. mal.
předseda správní rady NČVU